Ironická
Nevidím,
Sundávám dlaně z tváře.
Nevidím,
Křičím,
Slzy zalévají skráně.
Nevidím,
Tápu po vypínači,
Že si jím rozsvítím
A uvidím.
Houby,-
Nevidím!
Kříčím a panikařím,
Nervně škubu závěsem
Záhy na to urvu žaluzie.
Nevidím,
Copak je noc?
Nevidím své krvavé dlaně.
Nevidím zhola nic.
Vše je jak kaňka z kalamáře,
Temná a bezedná.
Škobrtám do koupelny
Omýt si nevidoucí oči.
Kdo ví, třeba to pomůže.
Sluneční brýle si zcela automaticky
odkládám na okraj.
A hle, já vidím!
Stačilo se pouze lépe podívat.
Inu, co by jsme chtěli od debila,
Který se již v průběhu dne ožírá?
A pak se vole div,
Že je kolem tebe tma!