K životu nezbytné
K životu nezbytné.
Dýchám,
byť jen tiše sípám
pracně měním O2
za SO2
a doufám v nemožné.
Soustředím se na každý vdech,
ještě víc však na výdech
do očí derou se slzy
obličej bolestí se křiví.
Bože, jak ty slzy nenávidím.
Prskám vzteky,
dusím se
přesto však doufám
v nemožné.
Byla by to má největší pokora,
kdyby mne ta prokletá nemoc skolila
svíjela se v křeči,
jak blázen
sesutá na zem .
Ne!
To raději zatnu nehty do dlaní,
zavřu oči s nadějí
a počítám
dusím se a zalykám
supím
a tiše se modlím.
A hle,
ono náhle,
stejně záhadně vzniklá tíseň,
stejně náhle zaniká.
Konečně dopadám nohama na zem.
Dýchám plnými doušky
S chutí ve svých plících
měním O2
za SO2,
plyny k životu nezbytné.