Otesánek
Hmm…,kde mám vyplnit tu žádost o stravu?
Haló je tady někdo?Haló já mám hlad!Haló,haló já bych si něco dal?!
K sakru,copak mne nikdo neslyší?!
Há,tady je nějaká šňůra,to určitě bude zvonek.Tak dobrá,já za něj zatahám…
Au,au,no to jsem si dal.Tak tohle jsem tedy nechtěl.
Uééé,mě všechno bolí,mě je zle,nikdo mě nemá rád…já bych do toho kop!
No jó,takhle se to musí…
Tak, a teď prosím honem něco dobrého nebo kopnu ještě jednou.
Dal bych si cosi s česnekem anebo sladkého,nejlépe obojí.
Ale né,tohle já nechci,fuj ořechové koláče.Bue.Asi budu zvracet.
No tak si představte,že už miminko v bříšku miluje jídlo.Věděli jste,že má sto procent chuťových buněk?Je tedy naprostým gurmánem ,i když o tom popravdě celkem váhám.
Až moc dobře si totiž vzpomínám na to,co všechno jsem do sebe před pár měsíci euforicky cpala.Dodnes se mi při oné vzpomínce houpe žaludek.
Mimiko je záludné,velmi záhy zjistí,že plodová voda chutná každou chvíli jinak a začne si toho plnými doušky užívat.
Od té chvíle je nastávající matka vydána napospas a stává se pokusným králíkem.
Musím říct,že ten můj gurmán zbožňoval kombinaci utopence,tiramisu a dobře chlazené desítky.
Odmítal ořechové a makové koláče,džusy nenáviděl,u játry řval fuj,dejte to psům a na bramborák neřekl nic,a já šla zvracet.
Potom objevil kouzlo ostrých věcí a já poprvé prořvala své narozeniny nad extra ostrou topinkou,hlavně,že prcek byl spokojen.
Vždy když jsem vařila křičel:“Hmm česnek?Mňam dej tam ještě jeden stroužek,ještě a víš co,vraž tam celou paličku!“
Chudák můj muž,ten toho se mnou musel vytrpět.
Té době však vděčím i za jeden skvělý recept-Hovězí na divoko je nyní mou specialitou(ale pozor,je pouze pro silné nátury).
Zbožňovala jsem ovoce,jen za jahody jsem utratila bezmála deset tisíc.
A čokoláda byla jediná forma,kterou jsem do sebe mohla propašovat nějaký ten oříšek.
Měli jste vůbec ponětí,že závislost na sladkém vzniká ještě dříve než se dítě narodí?
Sladká plodová voda chutná prckovi totiž nejvíc a běda pak vám,zbytek těhotenství prostojíte mezi regály se sladkostmi anebo v cukrárně.
Naštěstí se mě toto netýkalo,no naštěstí….
Cpaní se oříškovou nutellou zároveň s topinkovou pomazánkou (a pozor bez chleba) mi moc štěstí nepřineslo,-jen otlačená kolena a hlavu plnou slibů.že už fakt nikdy!
Jó,myslíte?
Devět měsíců uteklo jako voda,za mnou jsou i další čtyři.Konečně nejím nutellu s topinkovou,ani utopence s tiramisu,jen to Hovězí na divoko mi zůstalo.
Je šest hodin ráno,malá právě dopapal a spokojeně usnul.
Miluje své mlíčko.“Jídlo“ pro něj znamená životní potřebu,uklidnění,uspokojení, blaho,
Tak jako pro nás.
Žijem díky jídlu pro jídlo.